USA > Kansas > Rawlins County > Beardsley > Souvenir commemorating the dedication of St. John's Church, Beardsley, Kansas, May 31st, 1917 > Part 6
Note: The text from this book was generated using artificial intelligence so there may be some errors. The full pages can be found on Archive.org (link on the Part 1 page).
Part 1 | Part 2 | Part 3 | Part 4 | Part 5 | Part 6 | Part 7 | Part 8
Sv. Stanislav pro andělské ctnosti a mladý věk, ve kte- rém zemřel, byl od Církve vyvolen za patrona a vzor mládeže, by ho následovala a jako on zachovávala se čistou a ctnostnou.
DRUHÉ SEVERNÍ OKNO: SV. CECILIE.
Sv. Cecilie byla obět' křest'anských pronásledování po-
59
.
hanských Římských císařů. Jak daleko může se zjistiti, ona žila na počátku třetího století; nebot' byla umučena za císaře Alexandra Severa, jenž vládl od 222 až 235. Cecilie byla uroze- ná panna, pocházející z Rímské rodiny, která byla v Řím- ských dějinách proslulá po několik set let. Rodiče přislíbili ji, aniž by o tom věděla, urozenému pohanskému jinochu Valeri- ánovi za manželku; ona ale se už zavázala Bohu slibem usta- vičného panenství a přiměla i svého ženicha, aby slibu jejího šetřil a obrátil se na křest'anskou víru.
Ten šlechetný rodinný život měl brzy smutný konec. V ten čas vypuklo v Římě zase zuřivé pronásledování křest'anů a sv. Cecilie a její ženich Valerián měli se státi obět'mi. Veli- ké počty křest'anů byly veřejně popraveny za svou víru na ulici zvané Vei Appei; a aby jejich smrt způsobila více stra- chu mezi křest'any a přiměla je spíše k odpadnutí, bylo pod trestem smrtí zakázáno, usmrcená těla pohřbívati. Valerián a jeho bratr, jenž se také na víru křest'anskou obrátil, přišli v noci a odnesli těla mučedníků do podzemních hřbitovů kře- st'anských. Byli při tom postiženi a mečem popraveni. Cecilie pochovala jejich těla, brzy byla i ona zatknuta a smrtí ohro- žena, jestli se víry své neodřekne; ale žádné vyhrůžky a žádné sliby nemohly její rozhodnost zlomiti. Poněvadž ale patřila k Římskému šlechtictvu, její veřejné popravení by bylo způso- bilo veliký podiv v městě, kat byl poslán do jejího domu, aby jı st'al; zasadil Cecilii mečem tři rány do šíje, aniž by jí srazil hlavu; pak utekl tajnou hrůzou naplněn z domu, nechaje ji le- žeti v krvi na zemi; žila ještě tři dny a odkázala svůj dům papeži, aby jej vysvětil za křesťanský kostel.
Předčítajíce takové zprávy, jak ti první křesťané byli pronásledováni a popraveni za žádnou jinou příčinu, než pro- tože vyznávali víru v Ježíše Krista, nakloněni jsme skoro o pravdivosti těch zpráv pochybovati, avšak zkoumajíce dějiny prvních století nalézáme zřetelně že kruté popravení sv. Ceci- lie je jenom jedním příkladem, dokazujícím, jak millionové šlechetně smýšlejících lidí musely vytrpěti násilnou smrt.
Život a smrt té mladistvé mučednice jsou slavným příkla- dem křest'anského hrdinství. Ona znala jako tolik jiných mu- čedníků pravou cenu života a pozemských statků, ona pozna- la, jak jsou krátké a pomíjející, a ona zemřela za přesvědčení, že náš pravý život je za tímto světem a úplně vhodný nenávi- sti a trpění, kterým můžeme na tomto světě býti vystavěni.
TŘETÍ SEVERNÍ OKNO: SV. ALŽBĚTA.
Sv. Alžběta byla dcera zbožného Uherského krále Ondře-
60
je II. a jeho manželky Gertrudy. Narozena byla jim roku 1207 Po tehdejším zvyku byla jako mladá dívenka zasnoubena a sice Ludvíkovi, nejstaršímu synu darynského lankraběte Heř- mana. Tak čtyřletá Alžběta byla do Darynk poslána, aby byla vychována na dvoře nastávajícího chotě svého.
Roku 1221 byla s Ludvíkem oddána za jásání obyvatel- stva, které jí chtělo a milovalo pro její velikou zbožnost a štědrost' k chudým. Jako kněžna darynská ona zůstala zrca- dlem ctnosti pro celý dvůr a Andělem milosrdenství pro chu- dé; vstávala v noci, aby se modlila a často byla ráno nalezena na podlaze spánkem přemožena. Každé ráno byla mši sv. pří- tomna; na Veliký Pátek navštěvovala kostel v obleku chudob- né ženy ; i v jiné dny pokání, jako Církev je zachovává, účast- ňovala se ve službách Božích mezi chudobnou třídou obyvatel- stva.
Kněžna Alžběta byla také vzorem křest'anské lásky k chudým ; její manžel, jenž byl sám horlivý katolík, dal jí úpl- nou svobodu, by brala k tomu účelu, co chtěla; často donášela sama jídlo a šatstvo a podobného do domků chudých, potěšo- vala a ošetřovala staré a nemocné osoby. Roku 1225 byla země navštívena hladem, tak že obyvatelstvo trpělo velikou bídou; po tu těžkou dobu štědrost kněžnina neměla skoro mezí, kaž- dodenně vlo 900 lidí na dvoře živeno, a mimo to štědré al- mužny ještě chudým rodinám rozdávány.
Lankrabě zemřel roku 1227, zanechávaje Alžbětu vdovou. Její ctižádostný švakr Jindřich považoval úmrtí svého bratra za vhodnou příležitost zmocniti se následovnictví vlády v Da- rynsku bez vážného odporu lidu. Alžběta byla se svými třemi dítkami za času zimního vyhnána ze zámku a strávila mnoho týdnů v kruté bídě a opuštěnosti; konečně ujali se jí působní přátelé a cpatřili jí aspoň slušné příštřeší. Lankrabě umřel v Italii a uplynulo několik měsíců, až jeho mrtvola byla přive- zena domů; ted' ale vzbudila se v srdcích všech láska a úcta, ze které oì yvatelstvo ho mělo za živa, a dle toho i jeho ovdo- vělé manželce bylo zase dopomoženo ku právům, o něž byla oloupena.
Ale ve Veliký Pátek roku 1228 Alžběta se výslovně od- řekla svých nároků jako lankraběnka, vystavěla nemocnici a věnovala ostatek svého života úplně ošetřování nemocných. Roku 1231 umřela v mladém věku 24 let. Jak vysvítá z jejího životopisu, Alžběta zůstává navždy skvělým vzorem zbožnosti a křesťanské lásky k chudým.
61
ČTVRTÉ SEVERNÍ OKNO: BOŽSKÝ SPASITEL.
"Pojď'te ke Mně, všichni, kteří pracujete a obtíženi jste, a Já vás občerstvím". Ta slova Písma sv. se nám živě připo- mínají, když patříme na ono okno, představující našeho Bož- ského Spasitele, jak vztahuje své ruce a takřka přivítává vše- chny, aby k Němu přišli.
Pán Ježíš přišel osobně na svět a vzýval člověka, by Jeho božského učení poslouchal. Ve Svém pamětihodném horském kázání jasně vykazoval Svým posluchačům, jakož i všemu člo- věčenstvu povinnosti, které máme ke svému Stvořiteli, svému bližnímu a k sobě; po tři léta Ježíš chodil po Palestině uče a potvrzuje své slovo úžasnými zázraky. A před svým viditel- ným odchodem se světa přikázal svým Apoštolům, by oni ja- kož i jejich nástupcové v kněžství učili všechny národy Jeho jménem a mnocí, cožkoliv On byl jim prokázal. Po nanebevstou- pení Krista Pána Apoštolé rozptýlili se po celém světě tenkrát známém, a zvěstovali všem radostnou zprávu, že dlouho oče- kávaný Messiáš přišel, a vzývali všechny důtklivě by přijali Jeho nauky. Jako Apoštolé, tak i nesčíslní nástupcové v je- jich sv. úřadu až podnes pokračovali hlásati učení Ježíšovo, a Božský Spasitel pokračuje po všechna ta století, svět vzývati prostředkem kněží Své Církve, by přišli k Němu a posloucha- li Jeho slov věčného spasení.
Mimo takové přímé napomínání je mnoho jiných pro- středků, kterými Bůh k našemu srdci mluví. Kde jest člověk za našeho moderního času, jenž by čtením, pozorováním anebo rozhovorem nebyl pohnut, by zkoumal učení Kristovo? Necht' · každý si dobře všímá takových vnitřních hlasů své duše; žád- ná moudrost' nemohla osobu a učení Krista Pána z dějin vy- mazati; každý nový rok je veřejné uznání skutečnosti Jeho narození a Jeho dějeprávné osobnosti a učení, proto je i každý nový rok zároveň vážným vzýváním, abychom ty skutečnosti pozkoumali a přirozený výsledek přijali.
Blaze těm, kteří po svůj život poslouchají takových vzý- vání Ježíše Krista, oni uslyší jednou také to radostné přivítá- ní: “Pojd'te, požehnáni od Otce Mého a vládněte královstvím vám připraveným od ustanovení světa!"
PÁTÉ A ŠESTÉ SEV. OKNO: SSV. CYRIL A METHODĚJ.
Páté ckno ukazuje sv. Cyrilla, šesté sv. Methoděje; ti dva světci byli bratři; i jejich životní povolání bylo velmi úzce spojeno. Byli Řekové, jejich domov byl Soluň, kde sv. Pavel víru Kristovu zavedl. Sv. Cyril narodil se roku 827, jeho bratr
62
Methoděj byl o několik let starší. Otec byl vysokým úřední- kem v Soluni, proto i synům se dostalo pečlivého vzdělání, aby mohli jednou převzíti podobné úřady.
Když bylo Cyrillovi 14 let, ztratil otce; sirotek byl potom přijat ke avoru císařskému, kde byl vychován spolu s budou- cím císařem Michalem; jeho bratr Methoděj se již připravil na vysoký občanský úřad a později také skutečně stal se mí- stodržitelem jedné řecké krajiny. Avšak úřad tento, jinak vznešený a žádoucí, šlechetného Methoděje v krátce omrzel; a jednoho dne rozloučil se se svými přátely k velikému podivení celé krajiny a vstoupil do kláštera. Cyrilovi byl též vysoký úřad nabídnut, až bylo jeho vychování skončeno, ale on toho postavení občanského ani nepřijal, a ačkoliv přátelé snažili se ho zdržeti, přece dvůr opustil a šel za bratrem do kláštera.
Oba se stali kněžími a působili blahodárně mezi Řeky ja- ko missionáři; avšak Božská Prozřetelnost byla jim vykázala jinou úlohu; měli se státi zvěstovateli sv. víry mezi Moravany. Ten lid byl už slyšel o náboženství křest'anském skrze missio- náře, kteří učili v sousedních krajinách, ale až dosud ještě neměli kněze, kterému mohli porozuměti. Roku 863 Moravský kníže Rostislav prosil řeckého císaře Michala, aby, je-li mu možno, pro jeho lid poslal kněze, jenž by mohl k němu mluvi- ti a mu vysvětliti pravdy pravého Boha. Císař Michal před- nesl tu duševní potřebu mezi Moravany Ignácovi, patriarcha cařihradskému s tím výsledkem, že ti dva učení bratří Cyril a Methoděj byli posláni na Moravu.
V tom novém oboru působnosti byly jejich snahy také ve- likým zdarem požehnány; kníže Rostislav i všechen jeho lid byl ponenáhlu získán pro sv. víru, kterou kněží Soluňští hlá- sali. Po pětileté těžké práci, roku 868, papež Hadrian, jenž je- jich působení s velikým zájmem sledoval, povolal je do Říma, aby podali zprávu o své činnosti a za uznání jejich námah vy- světil je oba biskupy pro Moravu. Avšak Cyril už nemohl se vrátiti, cítil blízkou smrt, proto vstoupil do kláštera, by se.V tichosti na poslední hodinu připravil. Bratr Methoděj zůstal u něho při jeho dlouhotrvalé nemoci, doufajíc, že snad z nemo- ci vyvázne a jej zase doprovodí zpět; ale předtucha smrtí se potvrdila, Cyril ještě v tom samém roku umřel a Methoděj s bolestným srdcem vrátil se sám na Moravu, by se práce své znovu ujal.
Během času navštívil skoro všechny sousední slovanské kmeny, všude hlásaje víru Kristovu a všude také vyučuje mla- díky na kněžství, tak že duševním potřebám mohlo brzy býti vypomoženo. Sv. evandělium se rozšířilo a rozkvétalo na Mo-
63
ravě a v sousedních krajinách, lid rád slyšel Methoděje a po- slouchal jeho napomínání; on byl v pravdě jako otec mezi svý- mi dítkami; ctěn a milován ode všech. Na květnou neděli roku 885 sloužil mši sv. naposledy, už cítil hodinu smrti; slabým hlasem ale přece důtklivě napomínal svůj lid ještě jednou, aby zůstal sv. víře věrným, a pak se s ním na vždy rozloučil. Tři dny potom veliký apoštol Slovanů zemřel.
Ssv. Cyril a Methoděj jsou tedy s právem vysoce uctívá- ni mezi Slovany; těm sv. bratřím mají co děkovati za sv. víru, necht zůstane živě na jejich mysli požehnaná památka těch apoštolů, kteří způsobili tak velikou a blahodárnou změnu v dějinách Slovanských.
PRVNÍ JIŽNÍ OKNO: SV. VÁCLAV.
První jižní okno vedle kůru ukazuje sv. Václava, krále českého ; narozen byl roku 903. Jeho otec Vratislav chtěl své- mu lidu zůstaviti následníka na trůnu moudrého a zbožného, proto dal mu pečlivou výchovu v náboženství jakož i ve svět- ských vědách. Počátku vědomostí naučil se doma, později ale byl poslán do vychovávacího ústavu mimo Prahu, by vzdě- lání jeho se zdokonalilo. Byl brzy znám jako zbožný mladík a pravý přítel k chudým, kterým dával štědře almužny.
Roku 923 Václav, kterémuž bylo ted' 20 let, byl zvolen českým králem, jeho otec Vratislav zemřev před dvěma lety. Brzy dokázal vřelou horlivost pro zvelebení náboženského ži vota v Čechách a zůstal jí věrným po celý čas svého života: sám dával v tom ohledu ten nejlepší příklad; mši sv. byl vel- mi často přítomen a nepovažoval pod svou hodností knězi u ol- táře přisluhovati a sám připraviti chléb a víno na mši sv. po- třebné. Několik krásných kostelů bylo štědrostí vystavěno a on se také staral o potřebné podporování kněží, kteří je spra- vovali. Hmotné blaho svého lidu měl také pečlivě na zřeteli; bylo jeho ustavičnou námahou, veřejné poměry zlepšiti, za- chovati pokoj a dobrý pořádek; pro vychování dítek vystavěl po celé zemi školy a opatřil je způsobilými učiteli. Tak král Václav stal se pro svou zemi vskutku apoštolem, jenž vykonal přemnoho dobrého pro vzdělání lidu českého; osobně byl do- brotivý ke všem, spravedlivý v urovnání sporů a velmi bedli- vý aby veřejní úředníci po celé zemi konali spravedlnost ve svém jednání. Vzhledem k sousedním zemím král snažil se též všemi silami, zachovati pokoj a pěstovati přátelské vztahy.
Bohužel, ten svatý král měl velmi smutný konec; měl bratra Boleslava, jenž již po několik let se pokoušel trůnu se zmocniti. Poněvadž všechny politické plány byly zmařeny, je-
64
ho vášnivá ctižádost přivedla ho ke krve prolévání; jednoho rána, když král šel do kostela, Boleslav a několik jiných spiklenců na něho číhali, a když se k nim přiblížil; byl zákeř- nicky zavražděn. Boleslav později hořce litoval svého zloči- nu, ale už nemohl ho napraviti a dějiny ho potrestaly navždy dávajíce mu příjmí ukrutný.
Bylo přirozeně, že násilná smrt krále Václava, jenž vzor- ným vládnutím získal si lásku a úctu českého lidu, byla hořce oplakána po celé zemi. Lid vzpomíná se až podnes na jeho vládu a osobnost, král Václav zůstává Čechům milým a dra- hým a žije dále v jejich modlitbách a písních.
DRUHÉ JIŽNÍ OKNO: SV. FRANTIŠEK XAVERSKÝ.
"Jděte a učte všechny národy, křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého." Ta slova Božského Spasitele se nám živě připomínají na mysl, když čteme životopis sv. Františka Xaverského. Právě jako Apoštolé Páně, tak byl i on neúnav- ně činným evandělium Kristovo novým národům a novým ze- mím přinésti. Domovem toho světce jest Navarra ve Španěl- sku, kde byl narozen roku 1506. Byl vysoce vzdělán, neúhon- ný a šlechetný povahou a proto určil si vysoké ideály pro ži- vot svůj. V mladém věku 22 let dějiny ho znají jako proslu- lého učitele filosofie na universitě Pařížské.
Asi roku 1528 seznámil se s Ignácem z Loyoly, svým kra- janem a zakladatelem Tovaryšstva Ježíšova. Účel toho řádu pozůstává v tom, hájiti a rozšířiti sv. víru. Sv. František byl tak velice povznesen, že se stal členem toho řádu. Na začátku působil s velikým zdarem v Italii ku prospěchu sv. nábožen- ství, roku 1542 papež Pavel III. a sv. Ignác jeho generál zvo- lili ho missionářem pro východní země; plný apoštolské horli- vosti vydal se na cestu na nové působiště a přibyl šťastně do Goy, města to indického. Odsud procestoval celou Indii, káže křest'anům i pohanům; František hlásal evandělium Kristovo na ostrově Ceylona, vztýčil kříž na souostroví Molnckém, a na ostrově Amboině, a založil první křest'anskou osadu ve vzdá- leném Japonsku. Jsa na cestě do Číny roznemohl se těžko a . dříve než mohl říše té dosáhnouti, umřel; bylo to v roku 1552.
Sv. František bývá s právem nazván Apoštolem Indie a Japonska; kázal tu víru nesčíslným kmenům, obrátil krále a knížata a pokřtil statisíce pohanů, tak že pozdější missionáři měli kráčeti jenom v jeho šlépějích; oděný obyčejným rou- chem kněžským, breviář v ruce, potřeby pro mši sv. na zá- dech, cestoval pěšky a často i bos za palčivého slunce po hor- ském písku, někdy zase po sněhu a ledu, by kázal novým li-
65
dům a získal nové duše pro Krista Pána. Někdy byl tak una- vený, že nemohl ani ke shromážděnému lidu mluviti, ale žád- né námahy a překážky nemohli zlomiti jeho horlivost'; on mohl v pravdě se sv. Pavlem říci: "Mám za to utrpení tohoto času nejsou rovná budoucí slávě, kteráž se zjeví na nás."
Proto ten veliký světec uctívá se s právem ve veškeré Církvi, jako horlivý hrdina sv. víry; a jeho apoštolská činnost zůstane zároveň navždy výmluvným důvodem vysoké důleži- tosti sv. náboženství pro člověka.
TŘETÍ JIŽNÍ OKNO: SV. ANTONÍN PADUANSKÝ.
Sv. Antonín pochází ze šlechtického rodu Portugalského. Narodil se roku 1195. První vzdělání nabyl na škole při sto- ličném chrámě rodiště svého. Když bylo mu 15 let, vstoupil do kláštera řeholních kanovníků Augustiniánů, se kterými strá- vil 10 let, zdokonaluje své studie a později také působě pro duševní blaho svých krajanů.
Rok 1230 naznačuje změnu v běhu života slovutného svět- ce. V tom roku pět členů řádu sv. Františka, kteří byli půso- bili mezi Mohamedány, byli od nich umučeni; jejich ctihodná těla byla přivezena do Koimbry, by tam byla pohřbena. Mla- dý kněz Ferdinand, jak sv. Antonín se tenkrát jmenoval, pře- býval v ten čas v Koimbře, a když spatřil těla těch ctihodných mučedníků, byl hluboko dojat; pojala ho ohnivá touha, že pů- jde též hlásat evandělium Mohamedánům a zalíbí se Bohu, podstoupne i mučednickou smrt pro Krista Pána. Poněvadž jeho řád neměl správy o takové missii, přidal se s dovolením svých představených řádu Františkánů s tím úmyslem že pů- jde mezi Mohamedány. Ale když byl na moři, vichřice se str- hla a zahnala lod' jeho až ku břehu ostrovu Sicilii; tam byl přijat do jednoho kláštera svého nového řádu. Brzy spravoval velmi důležitý úřad jako učitel vyšších studií v různých klá- šteřích, mimo to ale věnoval svou péči spáse duší obecného li- du. Později složil učitelský úřad a následoval výhradně povo- lání kazatelské ; pro svou výmluvnost byl povolán i do mnoha měst ve Francii; roku 1226 vrátil se do Italie, kde trval na svém kněžském působení, zvláště jako missionář po ostatní le- ta svého života. Poslední místo, kde působil, bylo Padua, tam přibyl roku 1230. Všade byly jeho práce požehnány velikým zdarem, kdykoliv kázal, vyšší i obyčejný lid se k němu hrnul, by ho slyšel a vzděláván byl. Roku 1231 začal churavěti, a ač- koliv zastavil svou namáhavou práci, jeho stav stával se po- řád povážlivějším a 13tého června roku 1231 vypustil svou šlechetnou duši.
66
Sv. Antonín nedosáhl původního úmyslu svého, totiž hlá- sati sv. víru mezi nevěrci a je-li vůle Boží, umříti jako mučed- ník, avšak, čeho vskutku dosáhl jako missionář v Italii a Francii, jistě mu vymohlo zásluhu apoštolskou u Pána Boha a trvanlivou lásku a úctu věřících, zvláště Italiánů.
ČTVRTÉ JIŽNÍ OKNO: SV. ANNA.
Sv. Anna jest matka bl. Panny Marie. Vyobrazena bývá jako obstárlá žena; ve svých rukou držíc knihu, ze které pou- čuje svou dcerušku Marii, ona stojí při jejím boku a zdá se bedlivě naslouchati učení zbožné matky.
Dle starého podání byla sv. Anna vychována ve vychová- vacím ústavu při chrámě Jerusalemském; zde byla od útlého mládí učena ctnosti a svatosti; chovanky ústavu staraly se o mnohé potřeby ve chrámě, zachovávaly všechno uvnitř v do- brém pořádku a připravovaly svatá roucha, jichž kněží užíva- li při náboženských obřadech. První Otcové Církevní nám vypravují o sv. Anně ve chrámě, že byla velmi nábožná v mo- dlitbě, poslušná ke svým duchovním představeným v ústavě, čistá a skromná ve svém chování, a horlivá ve čtení a rozjímá- ni o svatých spisech.
V dospělém věku zasnoubila se s Jáchymem, zbožným to židovským pastýřem; o těch manželích mohlo se říci co pozdě- ji sv. Lukáš pravil vzhledem k Zachariášovi a Alžbětě, že byli oba spravedliví před Bohem a chodili ve všech Jeho přikázá- ních. Zvláště zmíňují se Církevní spisovatelé o jedné jejich ctnosti, totiž o jejich veliké lásce a štědrosti k bližnímu. Čas- né statky své rozdělovali na tři částky, jednu částku obětovali chrámu Jerusalemskému a druhou věnovali chudým, a třetí užívali pro své vlastní potřeby.
Těm nábožným rodičům Bůh dal dcerušku Marii, která byla předurčena aby měla tak důležitou úlohu při vykoupení světa. Když byla Maria třiletá, Jáchym umřel; pak dívenka byla přijata do vychovávacího ústavu, kde i matka byla vy chována; sv. Anna ale strávila ostatek svého života ve skut- cích zbožnosti kterými zůstane navždy vzorem pro všechny ro- diče, učíc je ctnostem, které mají ozdobiti manželský a rodin- ný život.
PÁTÉ JIŽNÍ OKNO: SV. ALOIS Z GONZAGY.
Sv. Alois byl syn knížete Ferdinanda z Gonzagy v Italii. Narodil se roku 1568 na otcovském zámku Castiglione, blízko starých a ctihodných měst Brescia a Mantua. Matka byla vel- mi nábožná, a uváděla synáčka záhy na cestu zbožnosti.
67
.
Alois byl nejstarší syn, proto měl následovati svého otce jako kníže z Castiglionc. To postavení ale předpokládalo vo- jenské vychování; dle toho otec chtěl mu k tomuto stavu záhy dodati chuti, vypravoval mu se zálibou o svých hrdinských skutcích, které mu získaly slávu a čest, dával synáčku obrazy a nástroje vojenské, aby jimi si hrál. Později brával ho do vo- jenského tábora, kde si jej vojáci brzy zamilovali; ale zálibu v jejich stavu otec nemohl ve svém synáčku vzbuditi. Když mu bylo 10 let, musel navštíviti několik dvorů, by se naučil uhla- zeným způsobům kruhů, ve kterých měl později se pohybova- ti; nádhera a zábavy, které ho tam obkličovaly a které byly jisto způsobilé, mladíka jeho věku poutati nemohly zajímati Aloise; on se vyhýbal veřejným hrám a zábavám, jeho nejmi. lejší místo bylo jeho soukromná komnata, kde strávil mnoho času v modlitbě a čtení náboženských knih.
Ve věku 15 let Alois vyjádřil úmysl, že se zřekne světa a světských vztahů a vstoupí do kláštera. Otec, jenž svého prvo- rozeného syna k vysokému světskému úřadu určil, byl velice zklamán, když uslyšel o jeho poměrně pokorném úmyslu a sna- žil se všemi prostředky, ho s toho záměru odvrátiti, ale když viděl, že všechny jeho námahy jsou marné, svolil, aby Alois šel za náklonností svého srdce, a Alois ted' 18tiletý vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova v Římě roku 1585. Vzdálený od roztr- žitostí a pokušení světa, chtěl sloužiti Bohu jako kněz; dle toho ujal se studií, které na stav tento připravují.
Roku 1591 vyskytla se v Římě morová rána a přinesla smrt tisícům obyvatelů. Jesuité zřídili na rychlo v městě ve- řejnou nemocnici pro chudé a opuštěné nemocné a pečovali o ně. Také Alois prosil, aby mohl posluhovati v této nemocnici. Pro jeho slabou postavu představení právem se obávali, že by te nebezpečné služby nesnesl; a teprve, když neustával prositi, svolili k jeho šlechetnému přání. Časem nakazili se někteří spolubratří od nemocných a umřeli; i útlá soustava mladého bohoslovce Aloise nemohla na dlouhý čas vydržeti; on byl také zachvácen a po trpění tří měsíců podlehl nemoci jako oběť' lásky ke svým nemocným spoluobčanům. Zemřel roku 1591 ve věku 23 let.
Sv. Alois je jako sv. Stanislav patron mládeže; oba jsou výmluvnými důvody, že je možno pro mládež vésti čistý a zbožný život i ve světě, ale oni je také napomínají že je to mož- no pouze těm, kteří se nevystavují světským pokušením a ne- bezpečím.
68
ŠESTÉ JIŽNÍ OKNO: SV. ANEŽKA ŘÍMSKÁ.
Život sv. Anežky jako sv. Cecilie připomíná nám hroznou dobu prvních tří století, když bylo zločinem býti křest'anem. Pohanství, ohavné modlářství bylo náboženstvím státním. Ří- man nemohl kupovati, aniž vytahovati vody anebo vstupovati před soud, anižby vyznával pohanství nějakým způsobem. Křesťan měl na rozhodnutí, bud' zapříti sv. víru anebo oběto- vati svůj život. Millionové křest'anů utrpěli smrt raději než že byli vyznávali ohavné modlářství. Ty smutné poměry potr- valy v Římské říši s menšími přestávkami až k roku 313, kdy Konstantin Veliký dal víře křest'anské svobodu.
Sv. Anežka byla také obět' těch hrozných pronásledování prvních křest'anů. Žila ke konci té smutné doby; její smrt je zapsána na začátku čtvrtého století. Anežce bylo asi 13 let, když byla od Římského soudce předvolána, by vyznala mo- diářství. Soudce jí učinil lichotivé sliby, kdyby modlám obě- tovala, avšak Anežka zůstala učení Kristovu věrná; když by- ly všechny pokusy marné, rozhodnost a přesvědčení dívčině změniti, byla odsouzena na smrt, jako skoro nesčíslní jiní kře- st'ané jí už podstoupili před ní. Kat vida před sebou útlou dívku v andělském klidu a vznešenosti váhal jí popraviti, jsa soustrastí pohnut, ale Anežka statečně poklonila hlavu, by přijala ránu, která měla život její skončiti.
Mladistvá světice bývá vyobrázena s beránkem na rame- nech, kterého pečlivě tiskne ke svému srdci; ten beránek je odznakem mladistvé čistoty a nevinnosti, ve které Anežka ze- mřela, vždyt' bylo jí pouze asi 13 let, když byla stata. Poně- vadž ale byla přece tak rozhodná ve sv. víře, zůstane důtkli- vým příkladem odhodlaností, kterou tím více obdivujeme v ní, dívce to, 13tileté.
PRVNÍ STŘEDNÍ POLE: MÍTRA A KLÍČE.
První střední pole na kostelním stropě, začínaje od sank- tuariu, představuje papežský znak, trojí mitru s dvěma klíči. Ta mitra naznačuje trojnásobnou důstojnost sv. Otce jako nej- vyšší učitel, kněz a pastýř Církve katolické. Klíče naznamená- vají zvláštní dar, kterým je papež obdařen jako duchovní správce celé Církve, tudíž dar neomylnosti; a jelikož tomu vý- razu se někdy nesrozumívá, následující řádky o tom daru stručně pojednají.
Mluvíce o neomylnosti papežské, míníme že sv. Otec, jako hlava Církve kat. nemůže učení Krista Pána ani změniti, ani nesrozuměti pravému smyslu toho, co Božský Učitel nám při-
69
kázal anebo zapověděl, abychom dosáhli věčného spasení. Ten dar je s nejvyššího významu pro papeže; Ježíš Kristus zjevil své nauky k prospěchu celého člověčenstva; avšak, aby všech · na pokolení mohla poznati to učení, jež Božský Spasitel svým posluchačům prohlásil jediným prostředkem věčné spásy, ob- dařil Svou Církev a jejího nejvyššího správce darem neomyl- nosti, který ho činí způsobilým rozeznati a hlásati pravdu ve věcech sv. víry a mravů, a tak nauky Kristovy navždy zacho- vati v jejich původní celistvosti. Kristus Pán pravil sv. Petro- vi, hlavě to Církve nedávno založené: "Ty jsi Petr, co je tolik jako skála, a na této skále vzdělám Církev Svou, a brány pe- kelné jí nepřemohou." Avšak, kdyby papež kdykoliv mohl se zmýliti ve svém učení, slib Božského Zakladatele by byl zma- řen, Zlý Duch nad Církví, dílem to Božím zvítězil, a brány pekelné jí skutečně přemohly.
Need help finding more records? Try our genealogical records directory which has more than 1 million sources to help you more easily locate the available records.