USA > Kansas > Rawlins County > Beardsley > Souvenir commemorating the dedication of St. John's Church, Beardsley, Kansas, May 31st, 1917 > Part 7
Note: The text from this book was generated using artificial intelligence so there may be some errors. The full pages can be found on Archive.org (link on the Part 1 page).
Part 1 | Part 2 | Part 3 | Part 4 | Part 5 | Part 6 | Part 7 | Part 8
Je to sice pravda, že máme Písmo Svaté, které obsahuje většinu nauk Kristových, než nenalézáme v něm všech; a pra- vdy, kterým sv. kniha skutečně učí, nejsou vyjádřeny tak jas- ně, že byly každému srozumitelné; o té knize platí až podnes, co služebník královny mouřenínské Kandace řekl k sv. Fili- povi: “Kterak mohu rozuměti, nevyloží-li mi někdo." A množ- ství náboženských soustav, které vznikly od doby, když Mar- tin Luther začal hlásati zásadu soukromného výkladu Písma Sv., výrok toho služebníka jasně dokazuje; všechny tvrdí, že čerpají své učení z Bible, ale přece se líší od sebe navzájem v základních naukách, tak že by bylo rouhavě, říci, že Pán Bůh vnuknul všechny ty různé výklady ctihodné knihy.
Jak potřebně tedy, aby byl nejvyšší učitel, jenž s neomyl- nou autoritou hlásá nauky Kristovy, hájí pravdu proti lži, a rozhoduje o případných pochybnostech. Tím je papež; klíče jeho neomylnosti nám otvírají pokladnici pravé víry a jestli věrně ji zachováme otevrou nám jednou království nebeské.
DRUHÉ STŘEDNÍ POLE: BERÁNEK LEŽÍCÍ NA KNIZE.
Malba na tom poli ukazuje beránka, který odpočívá na · knize a zdá se držeti prapor se znamením sv. kříže. Ten berá- nek je obraz Ježíše Krista; po celý Starý Zákon byl beránek považován za předznak Messiáše všeobecně očekávaného.
Ta souvislost měla původ svůj od Beránka Velikonočního, kterého židovský lid zabíjel a požíval každoročně od svého vysvobození z otroctví Egyptských králů. Jak se z Písma Sv. dočítáme, nechtěl král Faraon lid israelský propustiti, jak byl častokráte o to prosen. Za trest toho tyranství Bůh poslal an- děla smrti, aby usmrtil ve všech egyptských rodinách nej-
70
staršího syna; Židům ale přikázal, by poznamenali prah svých domů krví toho beránka. Anděl smrti prošel vesnice a města Egypt'anů a ve všech rodinách pobil nejstaršího syna náhlou smrtí, kdežto domy israelské, krví poznamenané milostivě po- minul. Víme, že ta strašná událost vymohla Židům vysvoboze- ní z egyptského zajetí. A památný den toho zázračného zakro- čení Božího býval od toho roku zachován svátkem, na který lid musel požívati beránka právě jako v den svého vyjití z Egyptska. Svátek ten býval nazván Pašeka, česky Velikonoce, a beránek ten Velikonočný Beránek, který byl potom napořád považován za předobrazení zaslíbeného Messiáše. Bylo před- pověděno, že jako ovce k zabití veden bude a jako beránek před tím, kterýž ho stříže oněmí, a neotevře úst svých. Messi- áš bude usmrcen, a proleje krev svou za hříchy naše a tím nás vysvobodí z otroctví Zlého Ducha a zachrání nás od věčné smrti, jako židovský lid byl zachráněn od smrti tělesné krví beránka velikonočního. Proto sv. Jan, předchůdce Páně, Bo- hem osvěcený, vyvolal spatřuje Spasitele: “Hle Beránek Boží, hle, kterýž snímá hříchy světa," a jeho slova se opakují v Cír- kvi až podnes.
Beránek na naši malbě leží na knize a drží prapor s kří- žem ; ta kniha, jak se dočítáme ve Zjevení sv. Jana, vztahuje se na knihu života, obsahující hříchy světa zavedeny; avšak Velikonoční Beránek Nového Zákona, totiž Ježíš Kristus u- mřel za hříchy světa a smrtí Svou za ně dost učinil a dobyl ví- tězství nad mocí hříchu a pekla; z toho vítězství na kříži je prapor s křížem na našem obrazu významným znakem. Věčné díky a chvála Beránku Božímu za to nesmírné milosrdenství a lásku.
TŘETÍ STŘEDNÍ POLE: HVĚZDA.
Od té doby, co zázračná hvězda zavedla sv. Tři Krále k chudým jesličkám Spasitele světa, nabyla zvláštního nábožen- ského významu jakož hvězda naší sv. víry. Mnohým ta hvězda se ukázala již v jejich dětinství; jiní ji spatřili teprve v po- zdějších letech. A jako nebeské světlo v Písmě Sv. zavedlo sv Tři Krále k Ježíškovi, tak sv. víra přivádí nás k místům, kde ten samý Ježíš Kristus přebývá až podnes; jsou to katolické kostely, které si vyvolil za své zvláštní příbytky zde na světě; tam můžeme Ho navštíviti a před Ním celé své srdce otevříti.
Zvláště v neděli hvězda sv. víry přivítává nás, abychom do Jeho příbytků pozemských přicházeli, s Ním v pobožné modlitbě mluvili a rozjímali o těch ctihodných pravdách, kte- ré hlásal, když chodil po Palestině; zvláště ale napomíná nás
71
-
sv. víra, abychom se účastňovali v oběti Mše sv. jež je tajemnė obnovení umučení a smrti Krista Pána na vykoupení světa. V kostele býváme také účastnými těch sv. milostí, které Spasitel světa Svou smrtí na kříži nám zasloužil; jsou to sv. svátosti ustanovené k našemu posvěcení.
Mimo neděle Církev zavedla během času ke cti Božského Vykupitele počet svátků, které nám vyobrazují Jeho sv. život způsobem velmi dojímavým, připomínají nám vždycky, jak chodil po zemi dobro čině každému, i když to často vyžadova- lo zázraků; proto máme i ted' s největší důvěrou před Něho vstoupiti, své potřeby Mu přednésti a Jeho pomoc si vypro- siti.
Máme také svátky ke cti těch, kteří se mimořádným způ- sobem vyznamenali v následování Božského učení, a tím se stali svatými. V takové svátky ctnostný život těch přátel Bo- žích se nám uvádí na pamět'; vzpomíná nás, že oni žili na témž světě, kde jsme my přítomně, že byli vystavěni těm sa- mým ne-li větším zkouškám a nesnázím jako my, tak že vidí- me jasně, jestli oni navzdor tomu všemu mohli dosáhnouti tak vysoké ctnosti a svatosti, budeme i my moci vésti povznášející a zbožný život, máme-li jen k tomu dobrou a rozhodnou vůli.
To všechno poznáme v kostele a hvězda sv. víry nás tam uvádí právě jako zavedla sv. Tři Krále k prvnímu příbytku novorozeného Spasitele světa. Je to vskutku líbezné světlo, které nás v tomto životě pozemském vyzývá, abychom přišli k Ježíšovi do kostela, a následovali Jeho učení, a jestli věrně setrváme, uvede nás do Jeho věčného příbytku.
ČTVRTÉ STŘEDNÍ POLE: KŘÍŽ, KOTVA A SRDCE.
Ty tři předměty poukazují na tři božské ctnosti; víru, na- ději a lásku. Kříž naznamenává sv. víru. V tom spojení nalézá- me kříž předobrazený již ve Starém Zákoně; tudiž tím bidlem s měděným hadem, který Mojžíš na rozkaz Boží na poušti zho- tovil, když mnoho lidu uštknutím jedovatých hadů zemřelo; kdokoliv byl uštknut a pohlédl na měděného hada, zachráněn byl od smrti. To bidlo tedy jest obrazem kříže v Novém Záko- ně, na kterém Spasitel světa byl vyzdvihnut a umřel za spase- ní člověka. Sv. Jan se toho týká, an praví: “Jako Mojžíš po- výšil hada na poušti, tak musí povýšen býti Syn člověka, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." Smrtí Kristovou se nám dostalo přehojných milostí, abychom svědomitým jich užíváním, čím vykonáváme skutečnou víru, nebyli uštknutím pekelného hadu usmrceni, ale zachráněni pro život věčný.
72
Taková víra musí býti sloučena se živou nadějí, která je na naší malbě vyobrazena kotvou. Kotvy, jak víme, námořníci užívají, aby lod' k bezpečnému místu přidržovali, a bouřím překáželi, by lod' nevyháněly na rozpoutané moře. Sám účel kotvy tedy činí jí významným znakem naděje a důvěry v Bo- ha. Sv. Pavel tu podobnost již vyjádřil píše, že máme naději, jako kotvu duše, bezpečnou i pevnou, a on míní naději na věč- né spasení. První křest'ané též vytesávali kotvu na své po- mníky za výraz své naděje na blažený život za hrobem. I po ten pozemský život naděje je jako kotva, která překáží bou- řím světa, by nesvrhly lodičku naší duše; v nemoci je to nadě- je naší úlevou, v bídě a zklamání útěchou, až šťastně dosáh- neme přístavu svého věčného určení.
Srdce na našem obrazu vyjádřuje lásku k Bohu; až přiro- zeně je srdce středem a sídlem lásky; v srdci jsou zakořeněny naše náklonnosti a přání, proto učí Kristus, abychom Ho milo- vali z celého srdce svého. Bůh je náš stvořitel, Jemu máme co děkovati za život, na Něm závisíme za každou hodinu svého života a On nás určil k věčné blaženosti po tom pozemském ži- votě. Pánu Bohu tedy mají přináležeti naše nejtajnější ná- klonnosti; naše mysl má se často zabývati s myšlenkou o všude přítomnosti Boží, náboženské předměty měly by nám býti za- jímavé ve svém rozhovoru, zákon Boží pravidlem pro náš ži- vot, a zásadou všech našich skutků. Celá malba vyjadřuje te. dy ty nejšlechetnější a nejvyšší náklonnosti a skutky, jichž je člověk způsobilý, poukazuje na jeho vztahy k Bohu, jeho stvo- řiteli a konečnému cíli.
PÁTÉ STŘEDNÍ POLE: TROJÚHELNÍK.
Obraz tento zdá se na první pohled býti záhadným; ale přesnějšímu pozorovateli objeví se hluboký smysl, představuje veliký trojúhelník; úhly končí se v kruhy, jichž každý ukazu- je jméno jedné z tří božských osob: "Otec", "Syn", "Duch Svatý". Dvojí čára, která ty tři hrnky spojuje, nese slovíčko "není"; tak že povstávají věty : "Otec není Syn"; "Syn není Duch Svatý", "Duch Svatý není Otec”. Uprostřed toho troj- úhelníku nalézá se jiný kruh, ukazující slovo “Bůh"; a z toho kruhu dvojí čára, nesoucí slovíčko "jest”, vede ke každému tří zevnějších kruhů, že se tvoří věty: "Otec jest Bůh", "Syn jest Bůh", "Duch Svatý jest Bůh". Obraz je tedy symbolické vypodobnění Nejsv. Trojice, pokud jsme s to, to božské tajem- ství si představiti.
Celá příroda zvěstuje, že byla někdy stvořena, a sice by- tostí, která existovala před vesmírem; tu bytost jmenujeme
73
Bohem, stvořitelem světa, a každý, jenž není předpojatostí anebo pýchou zaslepen, věří v Něho a uznává svět za Jeho dílo
Kladné zjevení ale učí nás dále, že ten stvořitel všeho mí- ru nebyl sám, nýbrž že ode vší věčnosti byli tři držitelé a vlastníci přirozenosti božské, rozdílné od sebe svou osobností; jsou to ty tři osoby Otec, Syn a Duch Svatý; avšak mají vše- chny tři tutéž přirozenost, totiž přirozenost Božskou; je tedy jeden Bůh ve třech osobách. Ta pravda je pro nás tajemství, tak že nemůžeme je úplně vyzpytovati; avšak víme, že to pra- vda jest, poněvadž Ježíš Kristus tomu učil. Hledíce kolem se- be nacházíme mnoho obyčejných zákonů v přírodě, kterých nechápáme, nicméně ale věříme a zachováváme; proto je pou- ze důsledně, když se v uctivosti a víře klaníme tomu tajemství jednoho Bohu ve třech osobách. Skutečnost, že Spasitel světa je zjevil, je dostatečným důvodem pro nás, abychom věřili, a náš rozum aspoň nenalézá v té nauce žádné nesrovnalosti; co se týká hlubšího zpytování, upřímný věřící v Boha si uvědo- muje, že k úplnému vyzpytování Božské přirozenosti potřebo- vali bychom ducha tak pronikavého a nesmírného, jak je ne- obmezený duch Boha samého.
Naopak měli bychom býti vděčnými, že se zjevil jenom stupněm nízkým, aby náš rozum nebyl úplně přemožen Jeho nesmírnou velebností a mocí, jako naše oko je oslepeno, když se pokouší patřiti do slunce. Přece ale, co o Bohu víme, posta- čuje člověku dobré vůle, aby poznal své k Němu vztahy, Ho miloval a toužil s Ním navždy býti spojen.
ŠESTÉ STŘEDNÍ POLE: LYRA.
Ten obraz je vymalován nad kůrem a obrací pozornost na účel, kterému kůr slouží; to místo je vyhraženo pro posvátnou hudbu při službách Božích.
Hudba, vokální jakož instrumentální, má velmi důležitou úlohu v kostele. Jsou to zvláště varhany, jichž se spolu s hud- bou vokální užívá skoro v každém katolickém kostele při slavných náboženských obřadech. Provázeni vznešenými sou- zvuky varhan, zpěváci spolupůsobují zvláštním způsobem ke službám Božím; oni mají takřka samé Anděly a svaté v nebi nápodobniti, o kterých se dočítáme, že zpívají ustavičně chválu Boží. Mnoho z krásných modliteb, jichž se při slavných obřa- dech církevních užívá, je tu spojeno s hudbou, aby vyjádřova- ly způsobem ještě vznešenějším úmysly a význam služeb Bo- žích a zvýšily a rozmnožily jejich slavnost vůbec; tak stávají se naše pozemské modliťby a náboženské obřady tím podob- nějšími té velkolepé službě, kterou Anděle a svatí přinášejí
74
Pánu Bohu v nebi.
Z toho je samozřejmo, že taková krása posvátné hudby účinkuje také mocně na pobožné věřící v kostele shromáždě- né; a tím je druhý úmysl, proč hudby se v kostele užívá. Mo- dlitby vyjádřené v dojímavé řeči hudební pozdvihuje srdce shromážděníých vzhůru nad věci tohoto světa, ke vznešeným výšinám nebeským, pronikají je živě významem a úmyslem svatých obřadů a tak vymáhají jim i hlubší jich porozumění; následkem věřící účastňují se v náboženských službách tím zbožněji, pocit'ují větší duševní radost a chut' k náboženství vůbec, pozdvihují své srdce tím snadněji k Bohu ve vroucné modlitbě a dle toho berou si tím větší užitek ze svých návštěv do chrániu Páně.
Památná hudba má tedy jisto vznešený účel; a každý osadník, kterého Bůh hudebními slohami obdařil, měl by po- važovati za čest, jich užívati k rozmnožení slavnosti a slávy služeb Božích a vzdělání věřících.
PRVNÍ SEVERNÍ POLE: ODZNAK “KATOL. DĚLNÍKA."
Malba ta představuje odznak spolku zvaného “Katolický Dělník”, ke kterému mnoho osadníků patří. Účelem spolku jest, pomáhati členům včas hmotné nouze, navštíviti a podpo- rovati je včas nemoci a podporovati vdovy a dítky členů ze- mřelých. Mimo to směřuje Katolický Dělník k tomu, zachova- ti a pěstovati mezi členy skutečnou víru, tím že vyžaduje ode všech výslovný slib, svědomitě splniti rozličné povinnosti sv. náboženství.
Spolek má sv. Josefa za svého patrona; proto i jeho od znak je umístěn nad severním bočním oltářem, jen je tomu světci zasvěcen na znamení, že naši členové chtějí se mu po- roučeti a jeho si vyvolili za svůj vzor v každodenním životě. K jeho cti přijímají také sv. svátosti pokání a oltářní na svá- tek sv. Josefa.
Z toho všeho vysvítá, že spolek “Katolického Dělníka" má vznešené úmysly; podstatnou zásadou nalézáme v něm ve- liké přikázání o lásce k Bohu a k bližnímu; členové zavazují se zvláštním slibem prokazovati jeden druhému skutky kře- st'anské lásky vzhledem pozemským a duchovním; spolek směřuje k tomu, vykořeniti víc a více onoho sobectví, které se stará jenom o svou vlastní pohodlnost a zájmy, a rozvinouti větší přátelství, pravý soucit s bídou a trpěním spolubratrů. Tím tvoří život vůbec příjemnějším a veselejším. Vzhledem duševním členové přislibují, dávati dobrý příklad svědomitým zachová váním náboženských povinností; nedbalí a chybící čle-
75
nové jsou napomínáni v pravé bratrské lásce a upozorňováni na vážnost a důležitost sv. víry.
Který vhodnější vzor mohli si v těch šlechetných úmy- slech vyvoliti, než sv. Josefa, pěstouna Ježíše Krista? Samé postavení a povolání sv. Josefa je výmluvným důkazem jeho vroucné lásky k Bohu a osobní svatosti, jsa ustavičně a dů- věrně spojen s původcem vší svatosti. On je zároveň zářícím příkladem pravé lásky k bližnímu; nebot' všechny starosti a námahy pro svého Božského chovance sv. Josef podstoupil vý- hradně vzhledem k našemu spasení, které se připravovalo v chudičkém domku Nazaretském.
Spolek "Katolického Dělníka" tedy, maje tolikerým způ- sobem na zřeteli pravé blaho svých členů, zasluhuje jisto naši úcty, srdečného odporučení a přání, aby pořád více prospíval počtem a věrně zachoval své vznešené ideály.
DRUHÉ SEVERNÍ POLE: NEJSV. SRDCE JEŽÍŠOVO.
Každý katolík zná obraz Nejsv. Srdce Ježíšova; ohnivé plameny z něho planou a trnová koruna je obkličuje; i rána je znatelná, kterou kopí vojínovo mu spůsobilo, když Kristus pněl na kříži a krůpěje krve zdají se z otevřeného srdce ka- pati.
Ten obraz uvádí nám na pamět' nesmírnou k nám lásku Krista Pána, vyjádřenou na malbě ohnivými plameny. Nebot' ta láska přiměla Božského Spasitele ke všemu, co učinil a utr- pěl za nás; přiměla Ho, aby opustil slávu nebeskou a přišel na svět, by nám zase vykázal cestu k našemu věčnému určení. Člověk zabloudil mezi hříchy náruživostmi světa, čím se učinil přenešťastným. Spasitel světa učil svatým pravdám, které nám přinesou zpět ztracený pokoj; pokoj, klid, štěstí, trvanli- vé štěstí, to byly dary, po kterých ubohé srdce lidské toužilo a vzdýchalo. Kristus je nám nabízí řka: “Pokoj zanechám vám, pokoj Svůj dávám vám."
Byl to hřích, který člověka o ten nebeský pokoj připravil, a Ježíš přišel, by jej nám vrátil, na kříži vydal Svůj vlastní život a krev, obětuje je Svému nebeskému otci zadostučinění za hříchy světa. Při Jeho smrti bylo Jeho srdce skutečně ko- pím probodeno na ustavičnou dojímavou památku, že z lásky k nám vycedil i krev Svého božského srdce. Koruna trnová kolem srdce na malbě připomíná nám především bolestnou ko- runu, která byla Pánu Ježíšovi na sv. hlavu vsazena, mimo to ale poukazuje na všechny muky a urážky, které byly Mu způ- sobeny.
Ta malba je tedy dojímavým předmětem pro naše rozjímá-
76
ní; vidíme tu živě vylíčenou lásku Boží ke člověku, Jeho sku- tky pokání, Jeho kráčení po bloudící ovečce a konečnou smrt dobrého pastýře za své svěřené stádo. Jak důtklivě napomíná nás ten obraz, abychom se ukázali vděčnými za tak nesmírnou lásku nám prokázanou! Dokazujeme svou vděčnost nejlépe, když se přičiňujeme zbožným životem ve svém srdci zachovati ten pokoj a milost, které nám Ježíš Kristus vymohl; tím si ta- ké zabezpečíme věčný pokoj a klid až po své smrti.
TŘETÍ SEVERNÍ POLE: NAROZENÍ PÁNĚ.
Ta malba začíná řadu obrazů, vztahujících se na vykou- pení světa a jeho obrácení na jednotlivého křest'ana. Vzpomí- ná nás na pamětihodnou noc, ve které Spasitel světa, Ježíš Kristus přišel na svět k jeho spasení; představují se nám po- korné jesličky, které sloužily Jezulátku za kolébku; panenská matka Maria a sv. Josef klečí vedle jesliček a obětují Mu prv- ní úctu.
Obraz tento je každému z nás přemilý; a nikdy se neuna- vujeme, na něj patřiti a rozjímati o svatých pravdách, o kte- rých k nám mluví. Z toho tajemství čerpáme ustavičně novou naději, novou radost a statečnost; nebot' ty tři sv. osoby nás ustavičně znovu vzpomínají na milosrdný způsob, jak Božský Spasitel člověka pozdvihl z té bídy, do které hřích ho přivedl. Stal se dítětem a co je milejší než dítě? Není ničeho kolem je- ho, co by mohlo v nás vzbuditi strach, ničeho co by naznačova- lo, že přišel soudce, aby hříchy lidské přísně potrestal; to milé dětátko nezdá se ani pomýšleti na naše hříchy, Jeho první poselství, rty andělskými zvěstované, vyjádřuje dobrotivost a milost, aby lidé beze strachu k Jeho jesličkám přistoupili, po- znali a milovali Toho, jenž si umínil nás přijmouti za bratří.
Jako to první zjevení tak zvěstují i Jeho veřejný život dobrotivost a milosrdenství ke všem. “Pojď'te ke mně všich- ni, kteří pracujete a obtíženi jste, a Já vás občerstvím." To. jest zásada, vyjádřena celým Jeho životem. Apoštol se toho týká an zkrátka píše: “Ježíš chodil po zemi každému čině do- bré". On sedí při stolu s hříšníky a když Mu to vytýkají, od- povídá, že nepřišel pro zdravé, ale pro nemocné; publikán je- den, uslyšev o Ježíši, vylézá na strom, aby Ho viděl mimo jíti, a Ježíš přistupuje vyzývá ho aby slezl dolů a potěšuje ho ná- vštěvou, dávaje mu příležitost, aby se stal Jeho učenníkem. Představuje Mu ženu, která prý se těžko provinila proti záko- nu, aby proti ní vynesl přísný rozsudek, On ale odpovídá : "Kdo z vás beze hříchu jest, at' vrz na ní první kamenem'! Jeho láska a milosrdenství vztahuje se i na ukrutné katany,
77
-
kteří Ho ukřížovali; i na ně svolává dolů milosrdenství a od- puštění Svého nebeského Otce.
Tak ta malba narození Krista Pána je vskutku plna rado- sti a útěchy pro nás, vzpomíná nás, že celý pozdější život toho dět átka odpovídal Jeho prvnímu poselství, vzpomíná každé- ho, že se nám narodil Spasitel, jenž nabízí nám milosrdenství a odpuštění, jestli Ho o to upřímně prosíme.
ČTVRTÉ SEVERNÍ POLE: MUČIDLA.
Ten obraz poukazuje na hořké umučení a smrt Božského Spasitele na vykoupení světa; představuje hlavní nástroje, jichž se při Jeho smrti užívalo; připomíná nám tedy všechny trpké události oné noci, kdy Ježíš v zahradě Olivetské vydal se svolně do rukou Svých nepřátel.
Zbožný křest'an, rozjímaje o nástrojech umučení Ježíšova následuje Ho v srdečném soucitu ze zahrady do města k soud- ci Pilátovi, kde je Ježíš ukrutně bičován a trním korunován. Konečně Pilát ve své slabosti vynáší nad Ježíšem rozsudek smrti, ačkoliv Ho opětně za nevinného prohlašoval. Upřímné jítosti provází zbožná duše milého Spasitele bolestnou cestou až na horu Kalvarii, kde je strašný rozsudek ukřížování vyko- nán. Ruce, které se tolikrát pozdvihovaly a žehnaly a proka- zovaly všem dobrodiní, a které se ještě v minulé noci byly spínaly v modlitbě za nás, ty sv. ruce jsou ted' rouhavě roz- pjaty, hrubými hřebíky proráženy a ke kříži přibity; podobně i nohy, které tolikráte kráčely po bloudící ovečce k jejímu spasení. Tak jest Ježíš Kristus ukřížován, živý, neschopný po- hybovati údy, kdo by mohl vylíčiti Jeho trpění! Kříž se vy- zdvihuje a Kristus pní na něm tři hodiny; ve své palčivé žízni podávají Mu houbu naplněnou žlučí a octem, který místo ží- zeň uhasiti jí ještě zvýšil; proto ta houba nalézá se mezi mu- čidly. Po třech hodinách Spasitel světa umírá a jeden setník na zjištění Jeho smrti razí kopí své do boku svatého těla a probodá i Jeho srdce, z té příčiny spatřujeme to kopí také na naši malbě; sv. tělo je potom s kříže sňato a uloženo ve hrobě v blízké zahradě, tam mělo očekávati slavné vzkříšení Veliko- noční neděle.
To jsou zkrátka smutné příběhy, které nám mučidla Páně zase vyličují. Církev nás vzpomíná na ně každoročně zvláště v postním čase, abychom o nich zbožně rozjímali a i sobě vymo- hli vzkříšení, totiž vzkříšení z hříchů k pobožnému životu a konečnému spasení.
PÁTÉ JIŽNÍ POLE: POTŘEBY MŠE SVATÉ.
Katolíka ten obraz vzpomíná na nejdojímavější důkaz lá-
78
sky našeho milého Spasitelé; totiž zázračný prostředek, kte- rým si umožnil mezi námi přebývati až viditelně se ode světa rozloučil. Nazýváme ten prostředek ustanovením Nejsv. Sváto- sti Oltářní, které se uskutečnilo při poslední večeři před Jeho smrtí.
Písmo sv. vyličuje podrobnosti toho zázraku slovy velmi jasnými, tak čteme v evanděliu sv. Matouše: “A když oni ve- čeřeli, vzal Ježíš chléb, dobrořečil i lámal a dával učenníkům svým a řekl: vezměte a jezte, toto jest tělo Mé; a vzav kalich díky činil a dal jim řka: pijte z toho všichni, neb tot' jest krev Má Nového Zákona. Zároveň dal příkaz a splnomocen- ství i Svým Apoštolům jakož i jejich nástupcům, aby obnovili ty obřady v Jeho památku až na konec světa.
Dle toho i Apoštolé i jejich nástupcové v kněžství až po dnes proměňovali chléb a víno v Nejsv. tělo a krev Krista Pá- na. Ty obřady, které byly během času ověnčeny kruhem krás- ných modliteb, nazvaly se Mší Svatou, které jméno se také zachovalo. Mše svatá je středem sv. náboženství a zbožní kře- st'ané bývali mší sv. přítomní kdykoliv bylo možno; během času byl zákon vydán, by věřící byli mší sv. přítomni aspoň V neděli a jisté svátky.
Hlavní potřeby na oslavování Mše sv. jsou vymalovány na našem obrazu, vidíme kalich a nad ním bílou hostii poukazují- ce na spůsoby chleba a vína, které se při mši sv. proměňují ; kniha, nad kterou kalich stojí naznačuje mešní knihu obsahu- jící modliťby pro mši sv., svícny, které se zdají držeti rozžaté svíčky, poukazují na svíčky hořící při svatých obřadech, štola ležící nade knihou je část mešního roucha a naznačuje kněž- skou moc chleba víno proměniti.
Hostie, podobné k hostii na našem obrazu a také při mší sv. proměněné, zachovávají se v našich kostelích, aby věřící měli příležitost přijímouti Nejsv. Tělo Krista Páně, jak On to výslovně přikázal. Katolík je zavázán přistoupiti ke sv. přijí- mání aspoň jednou za rok a sice v čase velikonočním; avšak zbožný katolík přistupuje častěji. Na sv. přijímání připravuje- me se upřímnou zpovědí svých hříchů, zbožnými modlitbami a co se týká těla postem od půlnoci; i kněz, jenž slouží mši sv. je lačný. Ten půst je skutkem uctivosti k Ježíši Kristu, jenž při sv. přijímání stává se nebeským pokrmem pro naši duši.
ŠESTÉ SEVERNÍ POLE: POSLEDNÍ SV. PŘIJÍMÁNÍ.
Na té malbě spatřujeme kříž a uprostřed ukazuje se ho- stie obklopená zlatými paprsky; palmové listy ležící na pravo i levo kříže tvoří jednoduché ale významné ozdobení; okolo
79
-
hlavního trámu vine se šerpa s nápisem: “Poslední sv. přijí- mání."
Ta slova už naznačují význam toho obrazu. Kříž je umíra- jicímu křest anu předmětem největší útěchy a pokoje; třebas ho znepokojuje památka pominulých hříchů, kterých bylo snad mnoho i těžkých, ale vyznal se z nich upřímně a učinil pra vé pokání za ně; proto pohled na kříž bude ho ted' potěšovati v jeho nemoci ; zdá se mu, jakoby Ježíš sám k němu s kříže mluvil: “Živ jsem Já nechci smrti hříšníka, ale aby se obrátil a živ byl”. Kříž ho vzpomíná na Beránka Božího, jenž snímá hříchy světa, vzpomíná ho, jako Božský Spasitel, visící na kří- ži, vyslyšel poslední kajicí modlitbu umírajícího lotra: "Pane, vzpomeň si na mne", a jak On na to odpověděl slibem milo- srdným: “Dnes ještě budeš se Mnou v ráji”. Zbožnému kře- st'anu dostává se podobného slibu ústy kněze a Ježíše Krista samého, jenž k němu přichází, aby ho osobně potěšoval a uji- štoval Své milosti a milosrdenství.
To jest nejvroucnější přání umírajícího křest'ana, ježto jednou přijmouti svého Pána a Boha ve vel. Svátostí Oltářní; vždyt' ví, že jest to Ježíš Kristus, ke kterému přinášeli nemoc- né, když byl na světě, a On je uzdravoval. On může i jemu navrátiti zdraví, ulehčiti mu v bolestech, život prodloužiti, dáti mu trpělivost by bolesti oddaně snášel; jest to Ježíš, jenž řekl: "Kdokoliv jí Mé tělo a pije Mou krev, bude míti život věčný a Já ho vzkřísím v den poslední"; "kdokoliv jí Mé tělo a pije Mou krev, přebývá ve Mně a Já v něm." Nemůžeme si představiti krásnějšího připravení na hodinu smrti než sv. kříž v ruce umírajícího a Ježíš Kristus sv. přijímáním v jeho srdci; není žádné příčiny, proč on by měl býti znepokojen; s pinou oddaností do vůle Boží může pohlédnouti vpřed; pro něho budoucnost nemá hrůzy, umíraje má Krista Pána ve svém srdci, jenž mu nebude přísným soudcem, nýbrž spíše dobroti- vým otcem, jenž volá své dítě domů k věčnému pokoji a bla- ženosti.
Need help finding more records? Try our genealogical records directory which has more than 1 million sources to help you more easily locate the available records.